Josef Svoboda: V Arktidě ticho až bolí

„Byl jsem zavřený ve studentské skupině. Když se mě soudce ptal, jestli se cítím vinen, tak jsem přiznal, co jsem udělal, ale řekl jsem, že se necítím vinen, protože jsem si myslel, že dělám dobrou věc pro národ. To se mohl zjevit. Šli se poradit, a dali mi o 4 roky víc, než plánovali“.
Vy jste stihl v tom svém odboji předat jen jeden dopis. „To bylo vše, co jsem udělal. Celá Křivkova skupina byla vedená Státní bezpečností. Křivka dostal trest smrti, a byl oběšen“. Zažil jste popravy vězňů v Ostravě pod okny vaší cely. Jak to působilo na 22letého kluka? „Jednou v životě jsem ve vězení plakal, ale ne z těchto důvodů. Bylo to o Vánocích v Plzni na Borech, na samotce, kam nás převezli z Ostravy. Večer nám dali jako vánoční dárek tři malé kousky vánočního pečiva. Mě to přišlo strašně líto, působilo to na mě jako degradace nebo urážka. Ty tři kolečka byla večeře. Posadil jsem se do kouta, a spontánně mě začaly téct slzy“. Vzpomenete si někdy na ty Vánoce na Borech, když teď sedíte s rodinou u štědrovečerního stolu? „Ani ne, vždyť jim to ani nemůžu vyprávět, to už je pasé. Mám rodinu jinou. Měli jsme dva syny, jeden nám bohužel náhle zemřel v 28 letech. Byl to výborný hudební skladatel. Večer byl v pořádku, bavili jsme se o tom, jak bude pokračovat na nějaké kompozici, ráno jsme přišli a on byl mrtev, zastavilo se mu srdce. Vždycky mi říkali, že ses nebouřil proti Pánu Bohu. No nebouřil, co jsem mohl dělat“.
Celý článek najdete na https://www.rozhlas.cz/krajane/clanky/_zprava/v-arktide-ticho-az-boli-rika-profesor-svoboda-ktery-prevzal-cenu-neuron--1779408?fbclid=IwAR1IaxaYNVQ-EUYf8rVg1Nc136xUr8cfmFh9YiX9cJ4NzUIoilD2h3mZP94